Dneska to bude o tom, jak jsem šel po letech zase volit, abych pochopil, že systém se nezměnil. Jiné kulisy a navlas stejní aktéři.

Pravidla mého blogu jsou jasná. Věnuji se čemukoliv, jenom ne politice. Bloguji už čtvrtým rokem a až do srpna 2025 jsem se toho pravidla držel.

No a pak se to zvrtlo.

Naposledy o politice (!)

To není vykřičník v závorkách, jen tak mimochodem…

Teď toho docela lituji. Ne toho, že jsem napsal blog o tom, proč nechodím k volbám a proč tentokrát půjdu. Je to kvůli tomu, že jsem šel volit. Takovou hloupost už totiž nikdy neudělám.

Jako že fakt ne.

Zase jsem si svinsky naběhnul a cítím se…

Jako kokot

Omlouvám se za explicitní výrazy, ale jinak to přesně nevystihuje, jak se cítím.

Odteď hovorově.

Nepřipadám si jako kokot proto, že jsem volil Motoristy. Respektive nevolil jsem je, ale jeho. Proč a koho, tak to vysvětluju v tomhle zmíněném blogu.

Jestli ho nechcete číst, tak ve zkratce: Sice je sympaťák, mluví rozumně, ale já si o VŠECH politicích myslím svoje a už nevěřím nikomu, kdo jedná v “našem zájmu”.

Takže ani jemu ne.

Hodil jsem mu to tam z trucu.

Už podruhý.

No a teď k věci. Bublá to ve mně a jsem fakt nasranej. Ne na něj, ale na sebe.

Zpátky do minulosti.

Rok 2012

Už si fakt nepamatuju, co přesně to spustilo, ale určitě to byla zase nějaká levárna ze strany psychopatů, co si říkaj vláda.

Do toho ta debilní televize a pravidelný krváky, co se vydávaj za zpravodajství.

Nasral jsem se tak, že jsem řekl “A dost!”

I když jsem televizi neodhlásil, přestal jsem se na ni dívat.

Jako že úplně.

Žádná komerční stanice, ani ta veřejněprávní jebka mi už nesměla do bytu a do života. Platí to doteď. Televizi mám v podstatě už jen jako displej pro Xbox a streamovací služby.

Řekl jsem si, že si nebudu kazit radost ze života jak politikou, tak konspiračníma teoriema. Já je v tý době docela žral. Neznamená to, že jsem věřil.

Něčemu ale jo.

Bilderbergu, BlackRocku a těmhle věcem třeba částečně věřím. Pořád si ale myslím, že pravda je ukrytá v toku peněz.

Plocháč nebo chemtrajlák jsem nikdy fakt nebyl, takže klídek, jo?

Považoval jsem se – a pořád si to o sobě myslím – za kriticky uvažujícího a inteligentního jedince, kterej se taky nebojí přiznat, že nerozumí všemu a umí uznat vlastní chyby nebo změnit v rámci vlastní integrity názor.

Takže že týhle planetě někdo vládne, si myslím pořád.

Ne, nevidím všude Zednáře a Židy. Vidím spíš korporace, ve kterých jsou lidi. Jo a často jsou to právě oni. My, tedy jako lidi, a jako všichni – bez ohledu na rasu nebo náboženství – máme takovou jednu vlastnost. A ta je dost dobře možná vypálená v naší druhový paměti.

Dejte nám prachy a moc a stanou se z nás ukázkový zmrdi

Proto nejspíš fandím AI.

Back to the story: Přestal jsem se o politiku zajímat. A přestal chodit k volbám. Jednou nebo snad dvakrát jsem to porušil. Radši Karla než Miloše, ale Karel fakt není nebo spíš nebyl pankáč, jen měl lepší pí-ár.

Začal jsem volit menší zlo.

Vážně?

Píčovina.

Menší zlo totiž neexistuje. Je jen jedno. Jedno zasraně kurevský zlo. Teď jedno takový vnímám tak silně, že se z něj musím vyblejt aspoň tady, svobodně na svejch stránkách.

Tohle by mi na iDěsu neprošlo. Nehledě k tomu, že většině tý postapokomančský skvadře komentátorů by popraskaly cévky a já bych dostal banán.

Víte, že když sebere v angličtině první písmeno banánům, zůstane ananas a ne pájnepl? Hustý!

Tak jo, k tý nasranosti. Trpíme to, že se už naprosto nestydatě mluví o politickejch dohodách, který by z vyššího principu mravního měly zdechnout stejně jako jejich aktéři.

Do dneška jsem žil v domnění, že máme sice prolhaný a úplatný politiky, ale nejsme na tom tak bídně jako bratia Slováci.

Leda velký hovno.
Figu borovú.

Shodou okolností jsem před posledníma volbama hodně sledoval videa o devadesátkách. Sám jsem je zažil – sice jinak, ale taky zajímavě…

No nic.

Na tom YouTube mi to totiž pořád cpalo nějakýho pana Kontroverzního. Podnikatele, co prej nedluží ani vindru, ale ty kurvy novinářský o něm píšou, že je podvodník.

To jméno mi bylo nějaký povědomý…

No a on v těch rozhovorech s tím mlaďasem, co mu furt skákal do řeči, vzpomínal na zlatý dobrý časy a taky na svý kámoše. A že prej spíš známý.

Jako třeba na toho, co ho někdo sejmul na dálku na Lhotce.

On teda nic, von Musikant.

Prostě ty lidi z polosvěta i podsvětí znal. Asi jako každej normální smrtelník, ne?

Dokonce měl i nějaký zaručený informace od lidí jako (a teď si vymejšlím) Jarda Eš, Karel Pé a další figury.

Jako to jeho povídání bylo zajímavý, ne že ne.

Dal nám – jako plebejcům – možnost nahlídnout do zákulisí vysoký politiky a mafie. Ono mi to pak tak nějak začalo splývat.

Jakože kdo je mafián a kdo zmrd.

Říkal jsem si: Hele, co se to děje? Vo co mu de, paprikovi?

To jako umírá a chce přijmout Ježíše jako tehdá Standa?

Prohlášení?

Proč má najednou potřebu vycintávat si pentli a pouštět do světa i po těch letech docela háklivý informace?

To se jako nebojí, protože má raka v posledním stádiu?

O co tady kurva jde?

O nějakou zvrácenou spravedlnost?

Nebuď debil jako ti dementi v komentářích, co mu děkovali za to, že o tom mluví.

Říkal jsem si “Jste idioti nebo jo?”

To snad neviděj, že on rozhodně nebyl a není svatej a že tím něco sleduje?

Začalo mi to spínat, až když začal novinářskej hon na toho mladýho dálničního “piráta” z Turecka.

Míra Pé se nemusí bát, že si pouští hubu na špacír.

Nic se mu totiž nestane.

Proč? Jak to?

Jako teď dost konspiruju, tak to tak berte…

Co když ten Míra Pé to dělal na něčí příkaz? Nebo za něčí prachy?

Výměnou za klidný stáří? Co když jeho role v tomhle “odhalení” nebyla nic jinýho, než takový voly jako jsem já, dohnat k volbám a hodit to “malý” straně, jejíž maskot s kukučem drsňáka z osmdesátek umí oblbnout davy?

Hm?

Hmmm? Hmmmm?

Hmmmmm!

Přitažený za palici?

Na ja, trochen.

Aber…

Remember ne Alamo, ani Kant nebo cunt, ale volby.

V jů-es-ej. Jů-es-ej! Jů-es-ej!

Yeeehaaaaw!

Co když tahle antiturecká kampaň vzešla nakonec od samotnýho předsedy?

Jasně že kolchozu, vy volové.

Co když ta dovolená byla součást jeho vlastního plánu?

Pořád přitažený za palici?

Nein, nein, meine Tankstellenführer!

Tak jo, zkusme připustit, že jsem se trefil.

Mně to totiž krásně zapadá do celýho konceptu a kontextu národa, co se sebou nechává v jednom kuse vyjebávat a ještě tleská těm, co si s ním vytíraj rektál.

Jestli mám pravdu, pak je tohle šachová partie hodná Kasparova nebo Fischera.

V tom případě nemáme šanci…

Jak jsem už psal, o politiku se nezajímám cca od léta Páně 2012. Jenže stejně se tomu nedá utýct.

Jasně že znám jména velkejch kauz a jejich obrysy.

Dozimetry, Bitcoiny, Motol. Kdo by neznal Píčí hnízdo.

Jen z nakouknutí do všech těch leváren a sviňáren se mi otevírá kudla v kapse.

A to jsou určitě jen vrcholky všeho toho hnoje.

Přestávám se divit, že venku potkávám tolik nasranejch ksichtů.

Začínám se totiž tvářit úplně stejně.

A proto na další, příští a přespříští a přespřespříští volby – nebo kolik se jich teda ještě dožiju – hezky z vysoka seru.

Nebudu se na tomhle marasmu podílet.

Prostě nebudu.

Vyližte si prdel

Mojí nikdo lízat nebude.

Mírná oklika.

Už jsem to psal myslím v tom minulým blogu a nebudu to hledat. Každej se odhalí.

Každej.

Já, ty, vy, my, oni.

Jeden čas půlka českýho YouTube žrala jednoho bejvalýho ředitele jedný komerční banky, co se na přelomu tisíciletí proháněl ve sporťáku v kožený bundě. Pozdějc mu ta půlka půlky nadávala za blbý investiční rady, který ale nedával.

Prej. Nevím.

Nebyl jsem tam a částka taky nesouhlasila.

Mluvil jako chlap, co má něco za sebou a ví, vo čem mluví.

A že fakt věděl.

Udílel svý nevyžádaný rady a ti dva kluci z bratrskýho podkástu mu zobali z ruky.

Nedivím se.

No a pak tenhle týpek prohodil jednu takovou nevinnou větu…

Na začátku svý kariéry v zahraničním obchodě dostal od svýho šéfa úkol, ať pro jednoho začínajícího velkopodnikatele zařídí podklady pro dvoumiliardovej úvěr.

Dneska prd, tenkrát balík.

No a ten začínající velkopodnikatel, co by rád a bude zase řídil tuhle zemi, měl podle tohodle tehdá mladýho a nadějnýho – teď už chlapa s krizí pozdně středního věku – plán. Budu ho parafrázovat:

“Von (velkopodnikatel) měl už tehdá plán, jak bude všechny ty sedláky a zemědělce dusit a ždímat.”

Tady se mi panáček odhalil. Ne, že to řekl.

Bylo to přeci pravda.

Šlo o to, jak.

S nefalšovaným obdivem.

V tu chvíli je morální kodex nad slunce jasnej.

Jsou takový všichni

Jeden jako druhej nebo třetí.

Když už o nich mluvíme: Ten druhej, co se v tom podkástu taky objevil, byl on. Sympaťák.

Do prdele, už to budu muset přestat používat.

Měl rád rychlý káry, neměl rád ty zelený teoristy (já taky ne) a chtěl to v Bruselu trochen provětrat.

Long story short, proč tam mladýho závodníka neposlat, že jo?

Šup lísteček do urničky!

Opozice a konkurence kvičí a neštítí se obvinit ho málem z vlastizrady.

Asi to děláš dobře, říkám si.

“Jen jim dej, šmejdům!”

Facepalm.

No a ještě než ten mladej sbalil kufry do Belgie, tak se v tom bratrským podkástu objevil třetí týpek.

Takovej chladnej.

Sice se usmívá, sem tam hodí mačo bonmot, ale ten jeho kukuč nevěstí fakt žádnou dobrotu.

Mluví zajímavě, to jo.

Všimli jste si, jak všichni mluvěj zajímavě nebo rozumně?

Pak z něj vypadne – páč jsem ho neznal a nechápal jsem, kdo to je, proč v tom podkástu je, ale je to jejich pořad – jako těch bráchů, ne můj – takže co je mi po tom – vás ty spojovníky zabijou, co?:-D – jinak na Macu je to Option a mínus vedle pravýho Shiftu – že jeho bohatství a luxusní káry – to je ta spojnice s malým budoucím bruselanem – pochází z legálního hazardu.

Taťka modrej (s těma šedivejma fousama mi připomněl jednu kreslenou postavičku) vydělal jmění na lidským neštěstí.

Aby bylo jasno.

Přeju úspěch každýmu, neb si sobecky říkám, přej a bude ti přáno taky. Vyždímat prachy ze závisláků nakonec taky vyžaduje podnikatelskýho ducha.

O tom žádná.

Jen takový lidi prostě neobdivuju.

Řeknu OK a jdu si po svejch.

No jo! Jenže ta spojnice mezi taťkou a mlaďasem (teď mu bylo 40, asi bych už neměl takhle říkat) není podle všeho jen píchání, chlast a rychlý káry.

Na povrch vyplouvaj i jiný konektivity.

Pamatujete útěkáře na Seychely? Tak tenhle taťka se s tímhle pohodářem z Afriky – co má od teď z cely přístup k počítači a internetu, takže to bude ještě nejspíš hóóódně zajímavý – znají.

Jeden čas prej byli velcí kámoši.

Flashback!

No co náš Míra Pé? Ten se zase (a určitě nejen s ním) kámošil – jak už jsem říkal – s tím mrtvým ze Lhotky. Ten se zase nemusel moc s tím Afričanem s internetem.

Je vám jasný, kam tím mířím?

My jsme z těch devadesátek vůbec nevylezli. Jsme v těch sračkách pořád až po uši. A dokud tyhle devadesátkový zombie všichni nevychcípaj, tak v tom loji budeme pořád.

A já, debil, si fakt myslel, že tohle období máme za sebou.

Ani hovno.

Jo, a kdyby vás zajímalo, kdy přesně jsem pochopil, jak to s tím, kterýmu jsem dal hlas a jak už jsem řekl, přestože jsem si o něm nedělal iluze, čí je nejspíš loutka a co je doopravdy zač (ty vole, to je spojovníků a souvětí, kdo to má kurva číst?), uff – tak to bylo v jeho jednom starším rozhovoru. Jedna novinářka se ho ptala před kamerou na firmu, ve který je jednatel.

Tady jsem poprvé viděl na vlastní bulvy, že lže, jako když tiskne. Dokonce i ten jeho půjčenej mobil v hospodě mi v tu chvíli připadal uvěřitelnější.

Takže v tuhle chvíli jsem si uvědomil, že jsem zase za idiota a že k volbám by neměli chodit nejen manipulovatelný důchodci, ale i takový debilové, jako já.

Takže vážení politici: Nebudu vás v tom podporovat.

Mrdám na vás.

P.S. Nevěděl jsem, co dát za ilustrativní obrázek, ale jsem si jistý, že kočka by se z toho všeho svinstva nejspíš poblila.

Takže abych to uzavřel: o tý vypíčený politice a vyjebanejch psychopatech si už ode mně nepřečtete ani řádku.

Howg.