Vyšlo 28.11. 2025 na iDnes
Foto: Já

Pokud pracujete v kanceláři, může se zdát, že máte pohodový job. Váš pracovní den (zvláště pak v IT) vypadá asi nějak takhle: sednete k počítači. Maily, standup, zprávy, kávička. Pak přijdou na řadu schůzky, pak oběd, zase maily, další zprávy a druhá kávička… no a do toho vám někdo hodí jednu nebo dvě „rychlé“ schůzky, které měly být na deset minut max. Jenže realita je jiná. Výsledek? Pracovní doba je v tahu.

Pohodička

Až na to, že deadline pro odevzdání úkolu byl už včera. Mozek vám dojíždí na výpary, mentální kapacita je fuč a vy s hrůzou zjišťujete, že jste za celý den neudělali vůbec nic hmatatelného.

Paráda. Yes!

Možná pracujete z pohodlí domova, protože jste na ho-me-o-ffi-ce. Ráno těsně před standupem (stále v pyžamu) sedáte k počítači a zapínáte Teamsy. Hurá, Windows nechce updatovat, takže se připojíte na první dobrou.

Zprávy, schůzky, vaše agenda, domácí kávička. Do toho zapnout pračku, další schůzka, vyluxovat, agenda, schůzka s videem, pak rychle vyzvednout sviště ze školy, nákup, rychlý update Excelu, večeře, uložit děti a zase k počítači dodělat report nebo začít konečně trochu kódit.

Najednou je půlnoc a vy padáte na hubu

Vlastně do postele.

Cink cink, budík, tentokrát se jde osobně do kolbenky. Takže maily, standup, zprávy, kávička.

Krysí závod může začít

V obou případech deadliny stíháte s odřenýma ušima. Na konci týdne nepřichází uspokojení, ale pocit vymačkaného citrónu nebo vyždímaných trenclí.

Je vám to povědomé?

To, že nestíháte, nemusí být nutně vaše chyba

Pokud máte problém se soustředit, můžete mít ADHD a produktivita je pro vás sprosté slovo.

Nebo ADHD vůbec nemáte a ani netrpíte jinou mozkovou disfunkcí. Čím ale dozajista trpíte, je něco, čemu se říká přehlcení. Mozek tohle přepínání činností a kontextů prostě nenávidí. Zkazky o multitaskingu jsou jen lži a pomluvy. Multitasking totiž zabíjí (podobně jako alkohol mozkové buňky) vaši kreativitu a obloukem i produktivitu. Co ve skutečnosti potřebujete, jsou krátké bloky bez přepínání. Jen soustředění a konkrétní výsledek.

K tomu vám může dopomoci jedna metoda:

Pomodoro

Je v podstatě banální, ostatně jako každá účinná věc. Jde jen o to, udělat z přepínání jeden rytmus. Tahle převratná metoda vznikla podobně jako každá skvělá hudba, tzn. na konci 80. let.

Jistý Francesco Cirillo tehdy studoval a měl problém. Nedokázal se soustředit na učení. Vzal tedy obyčejný mechanický minutovník z kuchyně ve tvaru rajčete, nastavil ho na nějaký čas a řekl si: „Teď budu dělat jen jednu věc. Dokud nezazvoní, budu se učit.“

Změnil tak systém z učebního maratonu na krátké sprinty. Světe div se, ono fungovalo! Proč to fungovalo?

Protože mozek zkrátka snáší námahu lépe, pokud jí není vystavený příliš dlouho. Cirillo vypozoroval, že 25 minut soustředění a pětiminutová pauza je ideální doba a že po čtyřech takových cyklech je čas na delší přestávku. To je vlastně celá metoda.

Jenže to není všechno

Žijeme v úžasné době technologií, které nám ulehčují život, pomáhají v práci a které nás dokáží zabavit. Jenže s sebou nesou i negativa. Všechny ty notifikace, zprávy, meetingy a neustálá nutnost přepínat, trhají naši pozornost na kusy. Návrat k soustředění pak stojí mnohem víc energie.

Mám se soustředěním problém už od dětství. Každé vyrušení mě dokázalo (i dnes) vyhodit z rytmu fakt brutálně. Než jsem si uvědomil, že mám nejspíš ADHD a naučil se s tím pracovat, přičítal jsem neschopnost dotahovat věci do konce a nechuť ke klasickému učení vlastní lenosti a neustále tak bojoval sám se sebou.

Ještě předtím než mi docvaklo, s čím se to celý život potýkám, hledal jsem něco, co by mi pomohlo držet fokus na cíl. Tehdy jsem měl velký problém s prokrastinací.

Pomodoro je metoda, která mi reálně pomohla krotit nesoustředěnost už v době, kdy jsem ještě nevěděl, že nějaká taková metoda existuje. Držel jsem se totiž vlastního systému. Zakázal jsem dělat cokoliv jiného po určitou dobu, konkrétně 50 minut. Někdy s větším, jindy s menším úspěchem.

Pak jsem narazil na knihu “Konec prokrastinace” – po pravdě mě moc nenadchla — ale díky ní jsem se dozvěděl o Pomodoro a začal ho praktikovat. Zmenšení doby fokusu mi o dost snížilo celkovou únavu.

Vy, co mě sledujete na sociálních sítích, víte, že mám neustále rozjetý nějaký projekt. Ani dnes ne všechny dokážu dojet až do konce.

Pomodoro mi reálně umožňuje dokončovat věcí.

Jak jsem už zmínil, u Pomodoro je poměr soustředěné práce 25 minut, po které následuje 5minutová pauza. To je jedno kolo. Pointa ale není odklepat dvacet pět minut. Je to systém jak naučit mozek rytmu: teď makám, teď nedělám nic.

Nedržím úplně vždycky striktně 25 minut. V případě nutnosti dělám klidně kratší bloky. Minimálně ale 15 minut. Jinak to podle mě ztrácí smysl. Těch 25 minut je ideálních, protože po zhruba deseti minutách se rozjedete a pak je šance nějakou práci odvést. Na druhou stranu je potřeba se nepřepínat. Ne bezdůvodně mají vyučovací hodiny pouhých 40 minut. Podstatné je držet nějaké tempo a získat strukturu.

Lehce ohnuté pravidlo bude nejspíš fungovat taky. Samozřejmě, bude to individuální, takže na začátku doporučuji držet 25 minut práce a 5 minut přestávku.

Přestávka znamená, že se doslova přestanete soustředit na daný úkol. Projděte se. Jděte si uvařit čaj nebo kafe. Dejte kouřovou.

Nevstřebávejte žádné informace

To znamená, nechte mobil ležet tam kde je a vykašlete se na sociální sítě. Můžete třeba přemýšlet, co budete dělat o víkendu, ale neplánujte ho. Vaším úkolem je nechat běžet mozek na volnoběh. Když si nevíte rady, čumte klidně do blba. Po pěti minutách se vraťte k předchozí práci.

Po 4 kolech si uděláte delší přestávku. 10, 20, 30 minut. To už je na vás, ale přestávka by měla být rozhodně delší. Příliš dlouhá vás může vyhodit z rytmu. Experimentujte s délkou odpočinku. Brzy sami poznáte, jak dlouhý vám vyhovuje.

Ta dlouhá přestávka je fakt nutná. Hned na jejím začátku se napijte. Proč? Mozek je tvořený z větší části z vody. Aby jel jako dobře promazaný stroj, nesmí být na suchu. Tělu trvá asi 20 minut, než k němu tu vodu dopraví. Obecně doporučuji, když jdete na důležitou schůzku, zkoušku nebo pohovor, dbejte na to, abyste se napili zhruba půl hodiny před tím. Udělejte to i když nemáte pocit žízně. Nemusíte tomu vůbec věřit, ale nic tím nezkazíte.

To by byla teorie

Co na Pomodoro říká korporátní smrtelník a ne student s dostatkem prostoru na učení? Pokud pracujete v open spacu, máte hodně schůzek a živější kolegy, nebude zavedení Pomodoro do vašeho pracovního rytmu úplně jednoduché. Možná ho budete muset hodně přizpůsobit. Princip Pomodoro už ale znáte, takže víte jak. Pořád to bude lepší než nic.

Lepší než drtit multitasking.

Multitasking je totiž pěkná past. Vypadá to, že toho stihnete víc, ale ve skutečnosti vám sebere dlouhodobě soustředění, srazí tempo a zničí kreativitu a energii.

Proto je tak důležité dělat jeden jediný úkol. Když ho dokončíte, přejdete na další. Dělejte všechno v nějakém rytmu v rozmezí metody Pomodoro. Princip je vždycky stejný — během jednoho bloku pro vás neexistuje nic jiného.

Další bod teorie je o přerušení nebo spíš vyrušení. Podle Pomodoro byste měli stopky spustit od začátku.

Zní to hezky.

Stejně jako technologie mají sloužit nám a ne my jim. Proto nevidím nic špatného na tom, si metodu upravit pro svou potřebu v nějakých rozumných mezích. Není to novela zákona nebo vyhláška, která se musí striktně dodržet. Pomodoro není nutné zavrhnout jen proto, že ho nemůžete 100% aplikovat.

Je na vás, jak přerušení vyřešíte. Pokud je to do dvou tří minut, já třeba neřeším. Pět až deset minut prodloužím o tu samou dobu, tedy jako kdybych zastavil stopky. Důležité je eliminovat všechny možné způsoby vyrušení. Pokud od vás kolega něco chce, nepošlete ho do háje, ale vyhovíte mu později. Důležité je co nejdřív se vrátit k rozdělané práci. Pokud to už nejde, vyhraďte si čas v kalendáři, hoďte tam blocker nebo najděte jiný způsob.

Nebudu zastírat, že v práci, tedy v kanceláři, je to těžší než doma, kde máte možnost po určitý čas ignorovat dotazy nebo žádosti kolegů.

Splnit Pomodoro neznamená jet ho celou pracovní dobu. Když se vám podaří denně odbouchat jedno plné kolo, tedy zhruba 100 minut plného soustředění téměř v kuse, můžete si gratulovat. Rozhodně poznáte rozdíl mezi předtím a teď. Stihnete víc a budete mít ze sebe lepší pocit.

Čím měřit čas?

Teoreticky je to jedno, ale myslím si, že ne úplně. Existují aplikace do telefonu, ale ty vám nedoporučím. Telefon chcete mít v hluboké práci ideálně co nejdál od sebe. Pokud máte pevnou vůli neřešit okamžitě příchozí notifikace, proč ne. Jenže i pouhé vědomí, že tam nějaká je, může některým z nás odvádět soustředění. Tohle si musíte rozhodnout. Dívat se průběžně na hodinky na stěně je také nesmysl, to neohlídáte a musíte to držet v paměti, což je další rozptýlení.

Můžete se vrátit ke kořenům a použít kuchyňskou minutku. Nebo si pořídit něco podobného.

K tomu určené odpočítávadlo jako Ticktime nebo jinou podobnou časomíru (viz úvodní obrázek) pořídíte na německém Amazonu, kde je poměrně velký výběr. Cena není úplně nízká, v průměru kolem 40 EUR, ale já mám rád takové hračky, takže jsem ji pořídil i za tu přemrštěnou cenu.

Co dělá? Odpočítává čas a reaguje na změnu pozice. Zvládá několik časových režimů, vibrační i zvukový alarm, který se dá vypnout a má dva displeje. Baterie je integrovaná a nabíjí se přes USB-C port. K téhle dostanete i transportní pouzdro. Na Aliexpress najdete určitě i levnější.

Pomodoro není zázračná metoda

Je to návyk. Pomůže vám nastavit tempo a udržet rytmus. V kanceláři je náročnější na implementaci, ale dá se. Na homeoffice, kde máte prostředí víc pod kontrolou, je to snazší.

Vyzkoušejte, uvidíte sami.