Delší dobu jsem měl v hlavě jeden projekt. Mám jich v hlavě docela dost, ale málokterý se dostane na papír, natož do stavu realizace.

Dva roky hledám nějaký stěžejní formát pro svůj YouTube kanál. Zabývám se mnoha věcmi. Od recenze techniky až po sdílení vědomostí nebo zkušeností až po vlogy.

Nikdy by mě nenapadlo, že se v pozdějším věku – už jsem schopný si přiznat, že k 60 mám blíž než k 50 – budu učit úplně nové věci.

Ne, nemyslím si, že je to nějaká klasická krize

Vnímám to úplně jinak. Kdybych byl věřící ve smyslu náboženství, řekl bych, že je to spíš požehnání.

Ještě nikdy se mi v hlavě nerodilo tolik jako v aktuální etapě života.

Jsem ajťák a mám k moderním technologiím blíž než spousta nebo jen o pár let starších vrstevníků. Ne všech, neberte to osobně ani doslova, narážím na moji sociální bublinu.

Využívám technologie hlavně k seberealizaci. Nemluvím jen o AI, která je budoucnost, ať se nám to líbí nebo ne. Netvrdím, že musí být skvělá. To bude záležet hlavně na nás, na lidech, jak s ní naložíme.

Historie je plná toho, jak ji umíme skvěle cokoliv převratného zneužít. Do toho se ale pouštět nebudu.

Technologie mají jednu překvapivou vlastnost. Dokáží v člověku probudit jak zájem, tak i kreativní myšlení. To může přesunout k zdokonalování i těch, jak se říká měkkých schopností.

Mám problém udržet souvislou větu, protože můj ADHD mozek prostě neumí jet jen v jednom vlákně. Psaný text mi problém nedělá. Mám totiž víc času si všechno promyslet, opravit a utřídit myšlenky.

Jakmile mám něco vysvětlit nebo obhájit slovem, nezřídka se ocitnu v pasti vlastních myšlenek. Slovosled je v háji, nedokončuji věty, pletu si dojmy s pojmy.

Kamera mě na moje nedostatky nemilosrdně upozornila

Není mrcha, je jen neúprosná.

Najednou máte nestranného oponenta. Sice neřekne, že mluvíte jako po lobotomii, ani že se tváříte, jak kdyby vás trápila zácpa. Ona prostě ukáže, aniž by řekla jediné slovo.

Jen vám to tam hezky hodí a vy na to musíte přijít sám.

Pořídil jsem si čtecí zařízení. Na začátku jsem psal scénáře k videím slovo od slova. Bylo to lepší. Nicméně jsem byl neustále v křeči. Stačila malá změna a výsledek hned o poznání lepší.

Postupem času a každým novým videem jsem zlepšoval projev. Pořád dělám chyby, ale už jich není tolik. Zlepšil jsem se ve verbální komunikaci i mimo dohled objektivu.

Teleprompter je už jen můj záchytný bod.

Do toho jsem musel řešit i věci, jako je porozumění obecných principů, nastavení techniky až k samotnému střihu.

Jenže tím to nekončí, musíte se umět prodat. Začít chápat, jak důležitý je náhled, titulek a pracovat se statistikami a analytikou.

Bez toho si jen hrajete. Což není nic proti ničemu, ale když to myslíte vážně, musíte se dovzdělat. Je to nikdy nekončící proces. Nakonec vás možná podobně jako mě začne bavit i samotné učení.

Teď jsem vstoupil do další fáze. Je mnohem těžší, než se naučit dynamiku střihu, podkresu a nastavení kamery nebo zvuku.

Je to o komunikaci, jen v jiné roli. Moderování podcastu. Už neřešíte techniku, ale vedení rozhovoru.

Kdybych se měl poctivě a z hloubky duše vyjádřit: není to prdel.

Najednou řešíte víc věcí s minimem času a prostoru pro laborování. Musíte co nejrychleji nastavit techniku, protože natáčíte mimo bezpečný domov.

Musí to fungovat na 100 % a musíte mít i záložní plán. Do toho musíte zvládnout i nervozitu hosta, který nemá zkušenosti před kamerou.

Musíte ho uklidnit, pracovat s ním jako s lidskou bytostí. Dokázat se vcítit do jeho obav, zbavit ho ostychu, co to jen jde.

Jenže tím to nekončí.

I přes veškerou přípravu musíte počítat s odbíháním od tématu, ale také s případnými emocemi, které mohou vyrašit v ten nejnečekanější okamžik.

Moderování čili vedení rozhovoru nebo diskuze je hlavně o empatii

Nebo antipatii a kontroverzi. Tímhle směrem nepůjdu, v tom mám jasno. I když bych si někdy přál umět být tvrdší, tady narážím na vlastní limity.

Je mi to nepříjemné, vlastně mi to připadá nepřístojné, skákat někomu do řeči.

Tady jsem musel občas překonat.

Pak přišla chvíle. kdy jsem si najednou uvědomil, k čemu mě to celé moje snažení dovedlo.

Možná jsem dva roky nehledal formát. Možná jsem jen hledal další verzi sebe.

Pořád se učím.

Je to jedna z těch nejlepších věcí, které mě mohly potkat.