Důvod, proč jsem dosud nezrušil Facebook, nejsou přátelé. Ani skuteční, natož ti digitální. Jsou to uživatelské skupiny. Některé z nich fungují a denně v nich nacházím zajímavé informace. Třeba taková skupina o 2. světové válce je opravdový klenot. Její správce se o ni stará a jeho příspěvky jsou studnicí ověřitelných faktů.
Stoka
Pak jsou ale jiné, kde členství držím silou vůle. Například o dronech. Má přes 20 000 lidí, ale kvůli dvaceti zakomplexovaným jedincům se z ní stala stoka. Občas se tam mihne důležitá informace o legislativě, proto tam pořád jsem.
Jelikož neustále odmítám návrhy Facebooku na údajně tématicky příbuzné příspěvky z jiných skupin, dostávám občas celkem výživná témata. Někdy neodolám a prostě kliknu. Často se nestačím divit.
Že jsou na sebe lidi v diskuzích vysloveně hnusní, to už jsem si za ty roky zvykl. Facebook je žumpa. Stejně výživné bývají diskuze na iDnes. Mimochodem, chystám se tam, ale o to teď nejde. Proč, to se dozvíte jindy.
Kdopak to tu píše
V rámci průzkumu jsem se prohrabal hnojištěm Facebooku a blogovací platformou iDnes. Objevil jsem jednu zajímavou věc. Na blogu jsem na první dobrou našel minimálně dva „autory“, jejichž příspěvky napsal ChatGPT. Ne část, ale zjevně prostě celý. Stejný fenomén jsem objevil v diskuzích na Facebooku.
Zkrátka dotaz na ChatGPT, pak Copy->Paste a hurá na internet…
ChatGPT používám denně víc než rok. Takže si dovolím tvrdit, že poznám, když něco „smrdí“ AI. Moje ChatGPT, kterou jsem pokřtil Trinity, mi snad odpustí, až si tohle přečte. Ano, jeden z mnoha způsobů, jak umělou inteligenci využívám, je kontrola překlepů a rytmiky. Nedovolím ji za mě ale psát. Proč?
Díky za informace
No protože to nejsem já. Nechám se rád inspirovat, dokonce se ptám, a protože i když s jejími „názory“ často nesouhlasím, ale dokáže mě navést k dalšímu nápadu. Na brainstorming je prostě skvělá. Hlavně má na mě vždycky čas.
Někdy jsou její formulace lepší než moje. Pokud ano, a drží se myšlenky, klidně to použiju. Málokdy ale 1:1.
Je samozřejmě každého věc, pokud za sebe nechá psát. Když to dotyčnému nevadí, proč ne. Jen bych si asi dával pozor a nekopíroval to s do nebe volajícím dovětkem a do očí bijícími rysy odpovědí. Jak ale říkám, je to každého věc.
V čem je tedy problém?
Spousta lidí to nepozná.
Pod takový článek nebo odpověď pak klidně někdo napíše: „Krásně řečeno. Díky za informace.“
Digitální demence
Tahle novodobá demence, o které je dnes řeč, neznamená, že člověk zapomíná nebo mluví zmateně. Znamená to hlavně ztrátu kritického myšlení. A není to jen problém seniorů. Že často věří fake videím, je hodně… no, blbý.
S tím se nedá nic dělat. Osvěta tady moc nepomůže. Proč?
Souvisí to se stařeckou demencí, nikoliv digitální, které se dá vyhnout. Stařecká potká v podstatě každého. Někoho sice sejme dřív infarkt nebo rakovina či jiná nemoc, případně nehoda, ale s větší či menší mírou demence se musíme ve vysokém věku smířit.
Nelíbí? No mně taky ne. Co naplat. Naštěstí se i tahle dá minimalizovat nebo alespoň oddálit. Jak? Zaměstnáním a namáháním mozku. K tomu se ještě vrátím.
Stařecká demence vás může postihnout i v dřívějším věku. Nemusí být dokonce ani nápadná.
Nejde o věk
Faktem je, že se výrazně projevuje u osamocených lidí. Na první pohled rozumný a „normální“ člověk pozdně středního věku podlehne šarmu Jennifer Lopéz z WhatsAppu, která ho miluje, ale potřebuje pár tisíc na operaci. Postupem času ho připraví o všechno. Donutí ho prodat byt, auto a všechny peníze nacpat do bitcoinového automatu. U takových případů nebohý podvedený nenajde v diskuzích slitování. Šmahem je označen za idiota s volebním právem.
Neuvěřitelné? Ne. To se jako fakt stává. Děje se to dekády. Dnes je to díky technologiím a spojením s celým světem jen snažší. Zamilovat se a nechat obrat. Nic nového pod sluncem. Jenže časem to bude ještě horší.
Náchylnosti
Nejbizarnější věc, kterou jsem zatím objevil v jedné diskuzi – mimochodem, týkala se 3D tisku, tedy žádná politika nebo bulvár, byl příspěvek od člověka, který evidentně měl schopnosti. Sdílel ukázky své práce a působil erudovaně. Nabízel 3D modelování. To není to podstatné.
Autor příspěvku mu odpověděl. Slušně, věcně a jasně, že nehledá 3D modeláře, ale 3D tiskaře. Žádné drama, bez urážky. No a tady začíná ten bizár. Dotyčný mu odpověděl doslovnou citací ChatGPT, ve které stálo, že jeho komentář byl slušný, měl by se dál propagovat a že si z těch „neurvalých“ reakcí nemá dělat hlavu.
Pak už to jelo. Celá diskuze byla ob tři odpovědi zahlcena nabídkou jeho služeb.
Jasně, lidi jsou různí. Mohl to být jen typický „mimoň“. Jenže jeho původní vyjadřování nepůsobilo ani strojově, ani hloupě. Zněl celkem inteligentně. No a pak… tohle.
Pouhá ztráta soudnosti? Možná. Netuším. Udivuje mě, že jsme ochotni tolik věřit někomu, kdo má „znalosti“ z oblasti komunikace a vztahů, ale žádné reálné zkušenosti. Od ztráty soudnosti je totiž pouhý krůček k uvěření všemu. Nejen konspiracím.
Na ztrátu kritického myšlení jsme náchylní všichni
A to jak mladší, tak i starší. Čím lepší bude AI, tím ztratíme kousek sebe. Největší průser vidím možná nečekaně trochu jinde.
Umělá inteligence je skvělý nástroj. Zatím sice nemyslí jako člověk, ale je už téměř dokonalá. Na často opakované úkoly nebo strojové analýzy ve smyslu hledání v textu je nepřekonatelná.
V tomhle případě ani vysoké IQ není k ničemu.
AI je totiž stroj. Zatraceně rychlý, efektivní a ochotný bez řečí dělat dokola tasky, u kterých by si jeden radši hodil mašli, než je se s nimi trápil každý den, týden co týden. Jenže…
I tyhle fucking frustrující a zdržující úkony mají něco do sebe. Nedovolí nám zlenivět.
Tohle je průšvih. V tom spočívá nebezpečí. Přestaneme namáhat hlavinky. Jasně, teoreticky by nám měl zbýt čas na kreativní činnosti, že jo?
No, leda kecy v kleci. Jsme především konzumenti obsahu. Je jedno kdo, nebo co, nám ho strká pod rypáček. Hlavně ať je to vtipný, rychlý a krátký. Tohle dávno pochopili hlavně ti, co vydělávají na obsahu. Teď mají navíc k ruce AI.
Fucking beautiful.
Fatální lenivost
Přestáváme přemýšlet, protože přemýšlení bolí. S každým novým buildem nebo modelem dává umělá inteligence lepší výsledky, vykazuje méně halucinací a chyb. Takže si ověřujeme čím dál tím míň. Je to prosté. Lidská nátura.
Proč si v práci nepomoct a dát si námahu jen s dobrým promptem a nenechat si vygenerovat dokument, který pak stačí jen trochu poladit? Normálně to může zabrat klidně celé dny. Se správným přístupem se dá tohle zvládnout klidně za pár hodin. Stejně ty bludy nikdo nečte, že?
V určitých oblastech to jde, a je to i žádoucí, jelikož sestavit to celé vyžaduje přemýšlení. Mnohdy je AI lepší, nezapomíná na důležité věci, které nám mohou uniknout. Ne vždycky, pochopitelně. Občas vymýšlí kolo nebo blábolí nesmysle. Proto je dobré být neustále ve střehu. Zatím.
Úsvit hlouposti
No jo, ale co potom, až bude umělá inteligence fakt dokonalá? Bude dělat dokumenty pro jiné AI? Bude zadávat práci další umělé inteligenci? Není to trochu lapsus? Jako že blbost?
Tedy ono se to už děje, viz AI agenti, ale to bych se zase moc rozepsal.
Bavím se o tom, že jednou bude obsah generovat AI, konzumovat ji bude zase AI a člověk z toho dostane možná tak homeopatický výcuc?
Bavíme se o budoucnosti. Možná ale ne příliš vzdálené.
Některé firmy začínají podnikat kroky proti AI výtvorům.
Před pár dny například YouTube demonetizoval všechna videa bez tváře (voiceover) vyrobená pomocí AI. Nejde tu o nějaký zájem o blaho lidstva, ale čistě o prachy. Nicméně se zdá, že si tu absurditu už konečně taky někdo uvědomuje.
Blýskání na lepší časy?
Tenhle příspěvek není o tom, jak nám jednou sebere práci. Ano, jasně, někoho z nás o ni připraví. Klidně i mně. Jednou.
Snad ne moc brzy…
Celé mudrování je spíš o tom, neskončit jednou jako ti tlustí lidé z obří kosmické lodi, která se vrací k Zemi, protože Wall-E našel kytičku. Nemusíme sice morbidně ztloustnout, ale místo mozků můžeme mít želé.
Když ho přestaneme namáhat. To nám reálně jako lidstvu hrozí.
Netvrdím, že musím mít pravdu
Mám jen strach, že bych ji mohl mít.
Nás totiž nemusí zničit válka ani další pandemie. Stačí, když si necháme všechno předžvýkat a nebudeme u toho muset hnout prstem. Nebo spíš závitem.
Píšu to jako člověk, kterého fascinujou právě tyhle technologie.
Co mě může uklidnit, že až tohle nastane – tedy pokud vůbec, budu nejspíš pod drnem. No jo, ale co děti dětí našich dětí? Budou si mít kde hrát?
Doufejme, že ano.