Nadpis odpovídá názvu filmu, takže nečekejte komentář k současný situaci.

Po dlouhý době jsem si pustil Netflix s tím, že nebudu dlouze listovat. Vím totiž, jak to obvykle končí – frustrace a otázka, proč to sakra platím. Nastavil jsem si proto jednoduchý pravidlo: první upoutávka, která mě zaujme aspoň na 30 %, vyhrává večer.

Stalo se.

Měl jsem šťastnou ruku a trefil se do aktuální nálady. Chtěl jsem něco akčního, u čeho nemusím moc přemýšlet a hlavně se u toho bavit.

Stalo se.

Alan Ritchson je drsnej, namakanej a přitom pořád tak nějak lidskej. O akci není nouze. Ten film v podstatě nezná hluchý místa. Nechápejte to špatně – není to Transformers, kde vás efekty umlátí tak, že nemáte čas vnímat děj.

Tady děj je. Jednoduchej

Zábavnej a mírně heroicky propagadistickej. Skupina ostřílených vojáku se snaží dostat k Rangers, k nejelitnější z elitních lehkých pěchot v rámci US Army. Užijete si hodně drsný výcvik a závěrečnou zkoušku, která se tak trochu nepovede.

I když…

V tomhle filmu najdete sci-fi i kult svalů. Podobnost s Top Gunem je tu taky. A to ve smyslu náborovýho filmu do americký armády.

Nic proti.

Kamera, soundtrack i střih jsou zvládnutý přesně tak, jak tenhle žánr potřebuje.

Občas to sklouzne do dost těžký řežby, alednešního rozmlsanýho diváka už tohle moc nepřekvapí.

Dojde i na klasiku v podobě prakticky nevyčerpatelný munice, přestože finální skupina jde do boje se slepými.

Logiku moc nehledejte

Kupodivu jsem se bavil. Těch původních 30 % bych klidně zdvojnásobil. Za víc to asi nestojí. Nečekal jsem Apocalypse Now nebo Full Metal Jacket. Čekal jsem spíš G.I. Joe.

Přesně to jsem dostal.

Takže dobrý.