Dostal jsem chuť na sci-fi. Chtěl jsem něco stravitelného. Nic, co budu muset přežvykovat, něco, co si užiju s popcornem, u čeho můžu vypnout mozek a co po zhlédnutí nevyvolá nechutenství nebo pachuť.

Na reelskách na mě poslední dobou vyskakovaly ukázky. Vypadalo to akčně, slibovaly snad i humor. Takže jsem si řekl, proč ne, a začal hledat, kde se na to dá podívat.

Disney.

Eééé… Mno…

Já vám nějak nevím. To zase bude slátanina na entou, pomyslel jsem si.

No nic, koneckonců platím přes tři stovky za něco, na co se moc nedívám, a drží mě tam jen Letecké katastrofy a Letiště Dubaj. Tak ať se to aspoň vyplatí.

Začátek? Dobrý

Docela hodně dobrý.

Vizuál? Dobrý.
Zápletka? Dobrý.
Maso? Taky dobrý.

Tady to začalo mít trochu chuť Racheliny kuchyně. Jenže já jsem trochu náročnější než Joey.

Víte, co mě fascinuje třeba na Star Treku a vůbec na všech sci-fi filmech nebo seriálech?

Jak jsou vlastně ty planety kurevsky malý.

Jaká je šance, když se vám podělá vesmírná loď a vy se jako na potvoru trefíte do oblasti, která má odhadem tak 10 km čtverečných?

Nebo: Proč třeba každá návštěva Enterprise na cizí planetě natrefí buď na kolonii Centaur 10, kde na planetě, která je rozhodně větší než náš Měsíc, žije tak málo lidí, a přitom jejich technologická pokročilost by vyžadovala spíš miliardy obyvatel?

To už bych chtěl asi moc, co?

No nic, jdem dál.

Badland, co se ve skutečnosti jmenuje jinak, je zatraceně nepřátelská planeta. Kam se hrabe Pandora, to vám teda řeknu. Tráva ostřejší než břitva, stromy drsnější než v Pánovi prstenů. No a ta fauna?

Hustý.

Disney, no.

Vizuál musí bejt bomba.

Jaká story, vole? Vo čem to jako mluvíš?

Po dvaceti minutách jsem věděl, že slibný začátek je “klasickej scam, kámo.”

No nic, tak to dokoukám, když už to platím, a co taky s načatým pozdním večerem, že jo?

V posteli s notebookem. Že bych dal spíš nějaký YouTubejko?

Ne porno.

Na co hned zase myslíte, ach jo.

Predátor je teď trochu víc Spiderman. No a ta jeho beznohá kámoška sice nemá charisma jako on (bez ironie), ale je občas rádoby vtipná.

Čumíš na Disney, tak co čekáš, ty pako?

Tak držím, ale netrpím, páč děj má spád. Kašlu na dějový nesmysle a motýle.

Dek – se tak jmenuje tenhle Predátor – zní trochu jak raDEK, co? – je vlastně docela sympaťák. Úkol ten zněl jasně: doval kořist, na kterou si netroufne ani tvůj fotřík.

Tady není potřeba složitých psychologických schémat nebo oblouků.

Jenže…

Ono se to tam nějak po disneyovsku začíná podobat ultrakorektní rétorické – pardon – srágoře.

Moment překvapení se k mému překvapení ale konal. Jako žádný plot twist, ale i já s bujnou fantazií a schopností uhodnout hned na začátku, kdo bude s kým sdílet lože apod., jsem to vlastně nečekal.

Čekal jsem ale, že z těch nezvyklých bytostí bude něco jako Timur a jeho parta, ale to jsem se spletl.

Úplně jsem totiž zapomněl, že je potřeba vyřídit si s někým účty.

Trochu mě mrzí, že závěrečná věta nebyla “To je moje tchyně.”

Jako dávalo by mi to větší smysl.

Možná bude dvojka. A víte vy co? Já se na ni docela rád podívám.

Žvýkat jsem moc nemusel, pachuť taky žádná, takže slovy Joeyho: Dobrý.

7/10

To není vlastně vůbec špatný. Vlastně je to víc než dobrý.

Na takovéto domácí popkornění super.