Cash is King. To není nic nového. Hotovost je zkrátka král. Můj známý, říkejme mu třeba Zbyněk, v souvislosti s ženami vždycky tvrdil, že „ukázaná“ platí. No a jak se při pátečním blackoutečku ukázalo, neplatí to jen s děvčaty lehčích i zásadních mravů.
Location: Praha a podstatná část ČR
Day: pátek
Time: 12:00 SLČ
Flick.
Obrazovka zhasla těsně po uložení rozepsané práce. O tři vteřiny začala pištět ú-pé-eska. V tu chvíli jsem si uvědomil, že po debordelizaci kabeláže pod stolem jsem ji napojil na jinou větev. Ventilátor na stole se vesele točí, počítač zhebl.
Ups.
No nic, podívám se na hlavní jistič, jestli to není u nás. Letmý pohled na společnou chodbu a na rozsvícená nouzová světla mě potvrzují, že ne.
„Doufám že ti mantáci venku s tím LK3K bagrem (lopata, krumpáč a tři koumáci), co pokládají před domem asi optiku, netrefili přívod,“ pomyslím si.
Ne. Problém je, zdá se, jinde. Takže jsem se rozhodl zkrátit si čas, než to zase nahodí, cestou do Lidlu, abych nakoupil něco k jídlu, jelikož už mi od rána docela kručelo v břiše.
Zaměstnanci držící stráž před vchodem všem lidem lačnícím po kusu žvance dramaticky oznamují, že došlo k blackoutu po celé republice. Nevěřím jim. Cestou jsem přece čuměl do mobilu, net šel a žádnou „paňiku“ jsem v okolí nezpozoroval. Tedy vlastně až na ty houkající troje hasiče…
Strange.
Pak mi došlo, že všechny kritické infrastruktury státu mají energetické zálohy. Jenže první, co půjde mimo provoz bude přenos dat pro plebs. Tedy nás, běžný lid. Správně. Jsou důležitější věci než mít možnost nadávat na fejsbůku, co je to zase za bordel.
Got it.
Já nevím jak vy, ale já z toho neměl dobrý pocit. Bral jsem to docela vážně. Pokud by to byl útok (zatím se ukazuje, že ne) na infrastrukturu, pátek je na tyhle věci ideální čas. Koneckonců, DDOS na banky se konaly dycinky v pátek, nejlépe po 16. hodině. Takže jsem si říkal, že pokud to je ataka, může trvat klidně den, než to dostanou pod kontrolu.
Zajímavé, jak rychle vám dojdou souvislosti.
„Ty vole, ty nemáš ani korunu keše a doma je vody akorát tak v kávovaru! Možná něco v rychlovarný konvici,“ říkám si. Pak si vzpomenu, že jsem už před půl rokem v souvislosti se zastavenou vodou kvůli prasklému potrubí koupil jeden barel 5-litrové balené vody.
Uff.
V klidu, no stress. Už vím, co se stalo, psali to na těch internetech. Préčko to už řeší.
Good.
Venku výheň, že by to sežehlo i Sáru Connorovou. Vracím se domů. Cestou vypadne internet definitivně a na mobilu svítí LTE. Míjím otevřený stánek s občerstvením. Grill sice nejede, ale mají pití. Začínám mít docela žízeň. Platby pouze v hotovosti.
Cash only, buddy.
Takže vlastně nemám nic. Hodnota „amount“ v databázi bankovního účtu mi je právě jaksi k ničemu. Kolem projíždějí hasiči. Měl bych zavolat dceři, jestli je v pořádku. Naštěstí ano. Byla zrovna u pokladny v Lidlu na druhém konci Prahy, když vypadl proud, ale ještě mohla zaplatit. Kartou. Spojení už půl hodiny žádné, takže to bere pěškobusem.
Obratem volám mamce. Bydlí kousek od nás. Je v dobré náladě a v pořádku. Jen to bylo prý asi tak o pět vteřin a zůstala by ve výtahu. Směje se. Já ne. Kdyby vypadl proud jen v naší lokalitě, a deset, dvacet lidí, zůstalo viset ve výtazích, sjedou se hasiči z okolních stanic a do pár desítek minut to vyřeší. Jenže jestli je to plošný problém, jeden může na vysvobození čekat klidně pár hodin. V tom horku spíš nic než moc.
Nechci plašit. Prostě si představuji mezní hodnoty scénáře. Nakonec testing mám už zažraný hluboko pod kůží, ať chci nebo ne.
Jako fakt to není prdel, když se nad tím zamyslíte do důsledků. Moje drahá polovička se k ránu vrátila z týdenního pobytu u moře a stále vyspává, takže netuší, co se děje.
Po příchodu domů si chci umýt ruce. Voda ještě teče, ale tlak je tak na 1/4. Rychle, natoč vodu dokud to jde! Takže beru všechny hrnce a velké sklenice a plním je vodou. Volám dceři, ať udělá to samé, jen co dorazí domů.
V tom mě zachvátí totální panika. Andrejka je po ránu bez kávy šejtany. To znamená turecky ďábelská. Vrátila se totiž odtamtud, proto to říkám. Než do sebe hodí tu černou manu, i samotný ďábel z ní musí mít přinejmenším respekt.
Fuck!
Uleví se mi, když si uvědomím, že v UPS zůstalo trochu šťávy. Při nejhorším na ni napíchnu kávovar. Co naplat, powerbanka má v tuhle chvíli nižší prioritu, protože severita kofeinu je mnohonásobně vyšší.
FIY: severita znamená jinými slovy následky.
Teď vážně. Volám opět mamce, jestli má dostatek vody a ať napustí do hrnce, pokud ještě něco teče z kohoutku. Tak prý nemá a kohoutek jen zasyčel. Beru 5-litrový barel do „teplejch“ a mažu k ní. Mamka není tedy v tomhle hicu bez vody a navíc, jak se ukáže, narozdíl ode mě drží doma hotovost.
„Dáš si kafe?“ obligátní otázka. „No jo, vlastně… Tak chceš šťávu?“
Zkrátím to. Nepanikařím, ale říkám mamce, že musíme počítat i s variantou, že to potrvá déle. Nestalo se. Ještě než stačím odejít napíchnout kávovar, abych odvrátil katastrofu, nahodí proud.
„No vidíš,“ usmívá se. Ne, nemá cenu vysvětlovat, že to nemuselo dopadnout dobře a hlavně tak rychle skončit.
Tři hodiny.
Nic zásadního? No, úplně si to nemyslím. Uvědomil jsem si pár věcí. Nebo spíš připomněl. Mít doma nějakou hotovost a zásoby na dva až tři dny je dnes nutnost. Ne, nejsem prepper.
Jsme závislí na technologiích a ty bývají zranitelné. Nemusí jít hned o úmysl. Když nemáte ani vindru na „blbou“ vodu na uhašení žízně, pak důvod, proč to kleklo, je to poslední, co vás bude zajímat.
Buďte jen připravení na tyhle „nemilé a krátké eventuality“. Nic víc. Kdyby to mělo být vážnější a trvat dny, které přejdou v týdny, pak už je to nejspíš jedno. To už totiž začínají platit zákony džungle a každý jede sám za sebe a prožíváme děj postapo od AMC na vlastní kůži.
Brr.
To je to, co mě reálně vyděsilo. Ne to, že se nemůžu vysprchovat, ohřát si jídlo a koupit něco k jídlu.
Jo a od zítřka nám vypnou teplou vodu. Na týden. Plánovaně.
Zasraná civilizace.