Projekt je zaměřený na vybavení studia v domácích podmínkách, ale hlavně na workflow kolem tvorby. Řeším jak techniku, tak automatizaci a pracovní systém, aby samotné natáčení bylo otázkou okamžiku.

V začátcích jsem musel každé světlo nejprve vybalit, smontovat a nastavit. Stejně tak kameru, mikrofony, prompter a všechny důležité propriety, bez kterých se neobejdu.

Bylo to úmorné.

Bralo mi to energii ještě předtím, než jsem mohl začít natáčet. Nezřídka zabrala příprava půl volného dne. Bylo zřejmé, že pokud to myslím s YouTube vážně, tenhle stav je dlouhodobě neudržitelný.

Hned potom mě čekala postprodukce, která často zabrala dvakrát tolik času. Vytvořit půlhodinové video trvalo odhadem až čistých 24 hodin. To jsou tři pracovní dny.

V nejedné chvíli mě drželo nad vodou jen nadšení a vědomí, kolik úsilí, času a peněz jsem utratil ještě předtím, než jsem se odvážil s prvním videem na veřejnost. To video bylo hrozné – technicky i obsahově. Paradoxně má dodnes nejvíc hodin sledování.

Po téměř dvou letech nastal čas na změnu.

Studio nevzniklo najednou. Nevzešlo ani podle plánu, rozpočtu nebo seznamu „nejlepší výbavy“. Vznikalo postupně, v čase, spolu s chybami, slepými uličkami a ne úplně dobrými rozhodnutími.

Některé věci jsem koupil dřív, než jsem jim rozuměl. Jiné jsem dlouho podceňoval. Často jsem řešil jednotlivé kusy techniky izolovaně, bez ohledu na celek. Výsledkem byl nesoulad. Ergonomický i mentální. Všechno sice fungovalo, ale celek nedržel.

Postupně jsem si uvědomil, že nejde o vybavení, ale o vztahy mezi jednotlivámi částmi. Kamera bez workflow je jen kamera. Světla bez logiky jsou jen světla. Teprve když se jednotlivé prvky začaly podřizovat procesu, začalo studio dávat smysl jako celek.

Automatizace přišla až později jako logický krok. Místo složitosti mám nástroj, který významně zrychluje produkci.

Není to finální stav. Je to výsledek hledání rovnováhy mezi technikou, procesem a energií.