Nenechám ho odejít

Yvo skládal oblečení zpátky do batohu, tentokrát jak mu přišlo pod ruku.

Musí vypadnout dřív, než toho jantara lapnou fízlové. Melik se o to postará, aby se jim nedostal do rukou dřív než zmizí.

Jen co si to domyslel, Melik se objevil v pokoji.

„Je ti jasný, že ho nemůžu nechat?”

Yvo se zarazil.

„Jak to jako myslíš?”
„Je to svědek.”

Chvíli mu trvalo, než mu došlo, co se tím myslí.

„Počkej, to ne! Meliku!”

Melik popošel k oknu a podíval se ven.

„Nemám z toho radost. Je mi jasný, že je to jen takovej trouba. Ale,” odmlčel se, „je nebezpečnej.”

Melik neměl rád násilí. To mu však nezabránilo zatočit s každým, kdo se mu stavěl do cesty nebo ohrožoval jeho byznys.

„To nemůžeš! Tohle si nevezmu na triko!”
„Nemám jinou možnost,” řekl rozhodně.

Otočil se k Yvovi.

„Nemůžu takhle blbě riskovat. Nepotřebuju mít za prdelí policajty.”

Yvo si uvědomoval, že má nejspíš pravdu.

„Do hajzlu!”
„Bude to rychlý a nebude ho to bolet. Jestli ti to pomůže.”

Tohle je zlej sen!

To není správné! Nemá problém předhodit ho policajtům. Je to jen byznys. Ale nechat ho zabít? To ne! Něco ho napadlo.

„Mám řešení. Bude schůdný pro nás oba.”
„Jaký?”
 „Pojede se mnou.”
„S tebou? Zbláznil ses? Proč?”
„Už se nevrátí. O to se zase postarám já.”
„To nejde. Jen ze zvědavosti, jak bys to zařídil?”
„Prodám ho.”
„Začínáš mě děsit,” ušklíbl se. „Netušil jsem, že děláš do bílýho masa.”
„Nech toho! Zbavím se ho a budu z toho něco mít. Co ty na to?”
„Uvědomuješ si, že kdyby mi takovouhle hovadinu navrhnul někdo jinej, tak debata končí? Vážně si chceš vzít na triko, že mi může tenhle tvůj blbej nápad zlomit vaz?”
„Věř mi, Meliku.”
„Co s ním chceš udělat?”
„Hned ti to řeknu, ale nejdřív s ním hodím řeč.”

Derek seděl v kuchyni pod dohledem dvou namakaných goril. Pak přišel Yvo a sedl si naproti. Melik se objevil dole a ukázal těm dvěma, ať je nechají o samotě.

„Asi ti nemusím říkat, že seš pěkně v prdeli.”
„Fff… akt? Jako kdybych to bez tebe nnn… nnne… nevěděl. Zvlášť po tom, co mi dd… dlu…žíš.”
„Hele, tak aby bylo jasno! Dlužím ti leda velký hovno! Nepovedlo se. I já jsem přišel o spoustu škváry a pěkně jsem to schytal.”
„Aa… to mě m… má jako doj… doj… dojmout?”
„Jo, to by mělo. Klidně si poplakej, ale bude ti to píču platný. Podívej,” naklonil se k Derekovi přes stůl, „nemáš na výběr. A jestli budeš debil, můj kámoš je rozhodnutej tě sejmout, jen co prásknu dveřma.”
„Pp…proč by to dělal?”
„Protože sis to ty blbečku, pěkně posral! Kdybys sem nestrkal rypák, byl bys možná v lochu, ale živej! Teď si kus vola ve frontě na porážku. Proč vůbec koktáš, co je to zase s tebou?”

Derek cítil, jak se mu začínají stahovat střeva.

„Tto.. tto samo. Nn… nevím.” 

„Jako by nanana… na tom snad zá… zazazáleželo, de… de… dedebile.”

„To bude nejspíš adrenalin. Máš ho v sobě víc než sneseš. Ale k věci. Mám řešení, jak z týhle šlamastyky. Vezmeš jednu práci.”
„Práci? Jakou ppprá… prá… práci?”
„Slyšels někdy něco o V-realu?”
„Ne.”
„Hráls někdy na virtual setu, ne?”
„Cc.. co je to za… za otázku?”
„V-real je modifikovanej, teda vlastně podstatně modifikovanej virtual set.”
„Aaa c.. coco jako?”
„Nepřerušuj mě, do prdele a poslouchej! Jde ti o kejhák, tak mlč, než si to já nebo Mel… rozmyslí.”
„Dd… Dob… ře.”
„Vezmu to fofrem. Tak tenhle V-real je rozšířenej o hardvér, kterej má základ v čipu, kterejs mi prodal.”
„Pp… pro… prodal. Prodal. Ch… chápeš vý… vý… význam slo… slo… slova pro… pro… prodal, viď?”
„Nechytej mě kurva za slovo!”

Derek pokrčil rameny.

„Ok.”
„Jde o to, že tahle mašina dokáže neskutečný věci. Virtuální realita je realitou. Nejseš schopnej poznat, co je a co není reálný. To je…”
„Ja… jak t… to… sou… souvisí s pra… prací?”
„Co kdybych ti ty debile u u u ukoktanej vrazil jednu do zubů? Momo možná bys papapak přepřepřestal! Drž už kurva kušnu a poslouchej!”

Derek udělal omluvné gesto.

„To je jenom jedna stránka týhle věci. Druhá je, že máš rozšířenej mozek, když seš připojenej. Třetí a o nic míň zajímavá, že se můžeš sjet.”

Nahodil nechápavý obličej.

„Jako zhulit, zfetovat. Bože, to seš fakt tak natvrdlej, nebo co?”

Derek se ušklíbl.

„Dokážeš tím oblbnout mozek. Spustí se stejnej proces, jako bys byl v rauši. S tím rozdílem, že do sebe necpeš sračky a tudíž si nehuntuješ tělo. A hlavně,“ lusknul prsty, „takhle otočíš vypínačem a seš cajk.”
„Pro… promiň, že… že ti do toho za… zase ská… ská…ču, ale co je tohle za bl… blbost? Nikdy jsem o tom ne… ne… slyšel.”
„Jasně, že ne. Za prvý, je to nová věc. Teda ne tak úplně nová, co vím já, ale ještě před pár rokama o tom věděla jen hrstka hodně zasvěcenejch. A nebylo to dostupný.”
„A teď je?”
„Ne, ty jantare! Jasně že to nekoupíš na krámě! Je to uniklej prototyp z nějakýho vojenskýho výzkumu nebo co, kterej se někomu podařilo snad okopčit. To je fuk. Za prvý, potřebuješ k tomu čip minimálně třídy šest. Za druhý, a to je podstatný, musíš si nechat udělat neurální rozhraní. Jinak to nefunguje.”
„A to je jako co?”
„Intrfejs mezi mašinou a mozkem.”
„My… myslíš jako…?”
„Jo, díra.”
„Jako že bych si mu… mu…musel ne… ne… chat vyvy… vyv… vyvrtat dí… díru do hlavy?”
„Ne, do prdele asi.”
„Ne… neneříkám, že to be… beru, ale jak to souvisí s… s pra prací?”
„Tahle úpravička je totiž nelegální. Když tě lapnou, ztratíš nadosmrti zdravotní pojištění. Ale to tě v tomhle případě trápí asi nejmíň. Z kriminálu nejspíš jen tak nevylezeš. Mimochodem, ten zabudovanej intrfejs nejde vodoperovat. Leda na pitevně.”
„P… proč je to ne… nelegální?”
„A teď k jádru pudla. Protože jak sem říkal, máš rozšířenou kapacitu mozku a umíš věci, který bys normálně nezvládal.”

Zase se na něho podíval jako kdyby neuměl do pěti počítat.

„Používaj to hlavně hekři. S patřičným softem seš schopnej nabourat se prakticky kamkoliv.”
„Ale já ne… ne… chci dě… dělat he… hekra.”
„Taky že nene nebudeš! Neuraž se, ale na to si trochu moc blbej i s tou mašinou.”

Přešel to mlčením.

„Jen co se stala tahle úprava v uvozovkách dostupná, začali si to dělat taky pracháči, co nemaj roupama co dělat. Umělci, třeba. Zpěváci. Herci. Malíři, spisovatelé a jiný kokoti.”
„Proč?”
„Jak to mám asi tak vědět, ty vole? Asi nedostatek múzy. No a teď zase k další nepříjemný stránce. Občas někdo v matrixu natáhne brka. Neví se proč. A to by byla tvoje práce.”
„Ja… ja… jako umřít?”
„Ach jo. Víš, když se na tebe tak dívám, nechápu, že jsem s tebou chtěl dělat byznys. Se z toho poseru.”
„B… buď las… laskavě ko… koko… konkrétnější,” urazil se.
„Dělal bys klauna. Tak se tomu totiž říká.