Kdysi jsem napsal krátkou úvahu o tom, jestli má smysl začínat s čímkoliv bez ohledu na věk. Myslím, že má. I když některé sny se už možná nestihnou naplnit. Ale nemožné není nic. Jenže čím jsem starší, tím bolestnější je vědomí, že začít tehdy by bylo o tolik snazší než začít teď.

Jedna moudrá přítelkyně mi kdysi řekla, že by bylo krásné přicházet na svět jako starý člověk a postupně mládnout, až by nakonec jen tiše zmizel. Tehdy jsem nechápal, co tím myslí. Pořád je to přece život, jen v obráceném pořadí. Došlo mi to později. I na Malého prince musíte dozrát.

Dlouhou dobu jsem se životem jen tak plácal. Vstával jsem bez jasného cíle s očekáváním, že ten dnešní den bude ideálně stejný jako ten předchozí. Prostě ho tak nějak přežít. Hlavně „na pohodu“. Což znamenalo: hlavně nic neměnit. Že to vždycky nebyla zrovna „pohoda“ je asi jasné. Proč jsem tak dlouho marnil čas? Netušil jsem, že utrácím na dluh. Jak to?

Neškodit sám sobě

Neměl jsem totiž vizi. Neměl jsem cíl. Neměl jsem CO následovat. Jen jsem přejímal názory okolí, protože to bylo snadné a nejméně pracné. Nechal jsem si do vlastní mysli vstoupit limity jiných. Jediným mým cílem zůstalo vydělat nějaké peníze. Ty pak utratit za nějakou radost. Většinou spíš hloupost. Byla to ta nejhorší věc, kterou jsem mohl sám sobě udělat.

Tady odbočím. Mám pár handicapů. Ty se ale dají obrátit ve výhodu. Samozřejmě, bolí to.

Mám nulovou toleranci ke zbytečné námaze. Nejsem lenivý. Dokážu se vybičovat, ale raději hledám cesty, jak si práci ulehčit. Miluju automatizaci. Čehokoliv a kdykoliv. Ubíjí mě repetitivní nebo nedejbože nesmyslné úkony. Pořádek je pro mě vším a bez jasného jízdního řádu nejsem schopný dorazit do cíle.

Přežít práci

Problém je, že zároveň musím být s daným cílem za jedno. A jelikož v životě nejsme často odkázáni jen sami na sebe ve smyslu živobytí, jsou to cíle někoho jiného. Bavíme se o práci. Tu práci, kam většina z nás prostě chodit musí, protože účty se sami nezaplatí. Navíc souznění s cílem jiného je zkrátka oxymoron.

Práce v korporátu má nesporné výhody. Ovšem je to něco za něco. Kromě středně nadprůměrné mzdy, benefitů a pravidelného příjmu je třeba občas zatnout zuby.

Na druhou stranu to člověka naučí sebeovládání. Fakt nemá cenu vymlátit danty z huby někomu jen proto, že je narcis, manipulátor, psychopat nebo prostě debil. Důležité je v rámci sebeúcty neoplácet stejnou mincí. Vzniká ovšem riziko, že si to okolí vyloží jako slabost. Naštěstí existuje šance, že v tom nebudete sami a najdete někoho s podobnými hodnotami.

Nicméně hypotékové zombie budou vždycky v přesile. Teď zpátky k věci.

Mějte vizi

Najděte ji a následujte ji. Žít bez vize je nejtěžší zločin, který můžete sami na sobě spáchat.

Myslete ve velkém

Ne všechny zamýšlené věci se stanou. Naprosto v pořádku. Pokud si ale nastavíte příliš nízké limity, budete se pohybovat jen v nich. Žádný úspěšný člověk se nevydal vstříc bohatství s mindsetem chuďase. Přemýšlejte tak, jako byste ten první míč na účtu už měli a jen zrovna nemáte čas ho vyzvednout a rozfofrovat.

Ignorujte pochybovače

Čeština je kouzelný jazyk, ale v tomhle případě má angličtina přesnější výraz: naysayers. Jsou to ti, co vám od začátku říkají „to nedokážeš“, „to nejde“, „to nemá cenu“. Klidně je vyslechněte, ale nenechte se jimi otrávit. To, že to nedokážou oni, neznamená, že to nezvládnete vy. Jen projektují své limity do vašeho příběhu. Usmějte se, poděkujte za jejich vstup a jděte dál.
Je to ideální způsob jak poslat někoho do míst, kde slunce nesvítí a zachovat si přitom tvář.

Makejte

Nic na tomhle světě není zadarmo. Ne, ani láska ne. Zvedněte zadek a makejte. Můžete si to vydřít tvrdě, ale raději na to jděte chytře. Systematicky a pravidelně. Kdybych to měl srovnat s cvičením: Dvacet dvouhodinových návštěv fitka za půl roku je sice víc než dvacet minut denně po dobu tří měsíců. ale tady nejde o absolutní čas, nýbrž o konzistenci a frekvenci. Matematicky jsou dvouhodinové návštěvy výkonnější časově, ale ne porazitelnější. Chápete jak to myslím? Věnujte se své vizi pravidelně a konzistentně. Dlouho, dlouho se nebude dít nic. Ale pak… nebudete se stačit divit. Když ale nezamakáte, nestane se nic. To jediné zaručuji.

Vracejte zpátky

Až nastane čas sklizně, nezapomeňte, jak těžké jste to měli na startovní čáře. Vzpomeňte si, proč jste do toho šli. Určitě to nebylo jen kvůli penězům. Minimálně na cestě pochopíte, že nejsou všechno. Ano, bez nich to jde špatně, leckdy to nejde vůbec. Ne, nemusíte čekat až z vás bude druhý Musk nebo Bezos. Cílem by nemělo být mega na charitu. Američané často používají výraz komunita. V našich luzích a hájích to má poněkud špatnou konotaci, ale vy víte, jak to myslím.

Těchto 5 zásadních rad mám na stěně před sebou každý den. Za sklem a v rámečku, abych si je připomínal. Dokonce nejsem ani jejich autor. Převzal jsem je od Arnolda Schwarzenegerra. Jeho cesta nikoli za slávou a penězi je mi nesmírnou inspirací.

Nejsem dokonalý, ne vždycky se jimi řídím, ale snažím se tak často, jak to jen jde. Stále jsem nesklidil, ale to nevadí, teď si užívám cestu. Tím se vrátím k tomu hlavnímu. Proč je důležité začít co nejdřív.

Než se k tomu dostanu, přidám další dvě.

Zvyšte si životní úroveň

Nemluvím o výši úspor nebo o tom, jestli si pořídíte nový iPhone nebo lepší káru. Mluvím o tom, s kým trávíte čas. Co sledujete, čím krmíte mysl. Mnozí dávají mezi životní úroveň a peníze rovnítko. Jenže tohle není rovnice.

V tomhle případě se životní úroveň měří podle kvality sociální bubliny. Pokud se vědomě obklopujete dementy, nečekejte, že z vás bude někdo, kdo uvažuje ve velkém. Když se celý den brodíte v bahně malostí, nečekejte, že večer vyrostete do nebes.

Protože kým se denně obklopujete, tím se stáváte. To není arogance, ale výzva k inventuře.

Lehce se to říká, hůř praktikuje. Ale zbavte se toxických lidí ve svém okolí. Nemusíte hned pálit všechny mosty. Stačí si položit otázku, jestli mezi nimi není někdo, kdo vám s úsměvem hází klacky pod nohy a vy mu stejně zobete z ruky. Protože je přece sympatický, vtipný a možná i úspěšnější než vy.

Když si tohle přiznáte, bude to snazší. A pokud takový nikdo není, gratuluji. To je malá, ale důležitá výhra.

Nečekejte uznání

Velice kulantně řečeno nikoho nezajímáte. Je to drsné, ale čím dřív tuhle realitu přijmete, budete odolnější a tím pádem máte větší šanci uspět. Ruku na srdce: platí to i naopak. O kolik lidí se skutečně zajímáte do hloubky? Kolik z nich by vás rozsekalo, kdybyste o ně přišli? Jeden? Dva? Tři? Pět? Víc asi těžko.

Dělejte věci, které vám dávají smysl. Ne proto, že někdo možná zatleská. Potlačte ego. Tohle platí obzvláště v práci. Když vás zítra vyhodí nebo odejdete, za dva týdny po vás neštěkne pes.

Tím se dostávám k meritu věci. Haf.

Není to jedno a to samé

Čím dřív s něčím začnete, tím lépe. Je jedno, co je cílem. Vize a cíl nejsou jedna a tatáž věc, mimochodem. Mějte vizi. Může být obecná, ale raději s konturou. Jděte za tím. Věřte sami sobě, i když si okolí ťuká na čelo.

Sociální vlivy

Makejte. Nenechte se zastavit dobře mířenými ranami nebo radami. Vyčistěte si okolí. Mít parťáka je super, ale když dojde na lámání chleba, býváme na to většinou sami. Je dobré s tím počítat a nesložit se jako pytel brambor, když se to stane.

Možná lepší pozdě, ale čím dříve, tím lépe

Pamatujte: rubáš nemá kapsy. A karma je svině. Navíc zdarma. Pořád si myslím, že nezáleží, kolik vám je. Ale čím dřív začnete dělat něco, co vás naplňuje, tím vyšší je šance, že se dožijete sklizně.

Lepší je vzpomínat na chyby, než litovat, že jste to aspoň nezkusili.